Ačkoliv - Ellen Jilemnická

Dybbuk - <p>Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází „skrytost, nevyslovitelnost, tušenost“, náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli – „procházet se bez ohlížení“.</p><p>Je neskonale pozdě babrat</p><p>se v nepřehlednosti</p><p>je neskonale brzo</p><p>dělat nějaké závěry</p><p>je neskonale akorát</p><p>začít tančit</p><p>uvědomit si tuto minutu</p>