Básně 3 - Jonáš Hájek

Triáda - <p></p><p> Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla.</p> <p> Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „<em>Kde jsem byl, když propukl kaštan? </em>/ <em>V nějakém muzeu. Jenom těžká taška </em>/ <em>byla mou kotvou: pouliční křižník. </em>// <em>Tady narozen, tři metry níž umřel. </em>/ <em>Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, </em>/ <em>nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.</em>“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „<em>Personál musí poponést </em>/ <em>šťastlivce, umáčené od piva. </em>/ <em>Tak láska je to, co jest,</em> / <em>a smrt to, co přebývá.</em>“</p> <p> V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti.</p> <p>  </p> <p> <br />  </p>