Česká cikánská rapsodie I. - III. svazek - Jan Tesař

Triáda - <p></p><p> <span style="font-family:Tahoma, lucida, sans-serif;color:rgb(0,0,0);line-height:18px;">Vzpomínky Josefa Serinka, proslulého „Černého partyzána“, zaznamenal Jan Tesař v letech 1963–1964. K rukopisu se po čtyřiceti letech vrátil, připravil jej k vydání a vystavil kritickému zkoumání. </span>Rozsáhlá komentovaná edice je dovršením práce Jana Tesaře věnované dějinám českého partyzánského hnutí za 2. světové války. Autor se v ní snaží inspirovat diskusi o možnostech dokumentovat aktivity, které se odehrály v konspiraci, a také šíře o problému kolektivní paměti jako rozhodujícím činiteli vytvářejícím a udržujícím národ. </p> <div>  </div> <div> <u><strong>První svazek</strong></u> obsahuje <strong>vzpomínky Josefa Serinka</strong> (1900–1974), rozčleněné do 18 kapitol a doplněné <strong>epilogem Jana Tesaře</strong> a dokumentárními přílohami. V prvních dvou kapitolách se Serinek vrací k událostem 1. světové války. Uvádí, že jako šestnáctiletý byl odveden a vzápětí dezertoval – zde jeho první zkušenost se životem v lesní ilegalitě, ale také zcizující zkušenost ve vztahu k vládnoucí moci. Třetí a čtvrtá část zahrnuje období první republiky (Serinek žil na území Sudet) a vypovídá mimo jiné o tom, jak se formovalo Serinkovo sociální, ale i vlastenecké cítění. V další části líčí události roku 1942, kdy byl i se svou rodinou kvůli svému romskému původu deportován do tábora v Letech, z nějž zanedlouho poté uprchl. Několik desítek jeho příbuzných v příštích měsících zahynulo v Osvětimi. Následují kapitoly o Serinkově dramatickém pronásledování a zároveň snaze najít spojence v záměru bojovat aktivně proti nacistům, která trvala až do léta 1943, kdy se mu povedlo spojit s formující se odbojovou skupinou kolem prof. Josefa Grni a kpt. Karla Štainera-Veselého na Vysočině a postupně začíná vytvářet vlastní lesní oddíl, jak z českých partyzánů, tak z ruských uprchlíků.</div> <p>  <span style="font-family:Tahoma, lucida, sans-serif;color:rgb(0,0,0);line-height:18px;"><u><strong>Druhý svazek</strong></u> tvoří podrobné Tesařovy <strong>K</strong></span><strong style="border-left-width:0px;font-family:Tahoma, lucida, sans-serif;border-right-width:0px;border-bottom-width:0px;color:rgb(0,0,0);padding-bottom:0px;padding-top:0px;padding-left:0px;margin:0px;line-height:18px;padding-right:0px;border-top-width:0px;">omentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka</strong>, které jsou výsledkem více než desetiletého podrobného studia.</p> <p>  Závěrečný, <u><strong>třetí svazek</strong></u> edice obsahuje kromě oddílu <strong>Map, tabulek a diagramů</strong> k partyzánskému odboji na Vysočině především shrnující několikadílnou studii nazvanou <strong>Serinkovské inspirace</strong>, v níž se zabývá mj. metodologickými východisky záznamu a studia pramenů, místem Josefa Serinka v dějinách čs. Odboje, či otázkami, proč se v českých zemích během 2. sv. války partyzánské hnutí neprosadilo výrazněji a proč bylo tak snadno ovládnuto Sověty. Edicí České cikánské rapsodie se Jan Tesař pokusil splatit „dluh nejen vůči Serinkovi“. Zároveň pro něho byla příležitostí, aby „vyjádřil svůj poslední názor o tragickém vyústění té etapy československých dějin, jíž je Druhý odboj“.</p>