Chrám Sv. Barbory - Stavebnice papírového modelu, 2. vydání

Ivan Zadražil - <p>Historie Chrám byl budován od konce 14. až do první poloviny 16. stol. jako výraz vzdoru proti Sedleckému cisterciáckému klášteru, který do té doby ovládal rozvoj města coby nejvlivnější vrchnost. Chrám měl stavět na odiv moc a význam horního města, které se začalo utvářet v 70. letech 13. stol. spojováním hornických osad na místě bohatého naleziště stříbrné rudy. Počátkem 14. stol. už bylo ekonomickým centrem českého státu a místem, kde se razila jeho jednotná mince - pražský groš. Chrám symbolizuje sebevědomí a mimořádné ambice kutnohorských patricijů, kteří se díky svému bohatství těšili přízni českých panovníků. S jejich pomocí získali pro své město královská privilegia a mohli se stýkat s nejvyspělejšími evropskými uměleckými projevy té doby. Budování katedrály sv. Víta na Pražském hradě v době Karla IV. podnítila snahu patricijů v Kolíně i v Kutné Hoře vyjádřit svou prestiž stavbou kostela katedrálního typu, ke které však neexistoval konkrétní církevní důvod - v Kolíně ani v Kutné Hoře v té době nesídlil biskup. Kutnohorští patricijové toužili překonat vyspělé stavebnictví a umělecké podnikání nedalekého cisterciáckého kláštera v Sedlci. Podobu Svatobarborského chrámu určil vliv francouzských katedrál přicházející jednak z cisterciáckého Sedlce, jednak z pražské svatovítské stavební huti. I přes mocenské rozpory s cisterciáky se kutnohorští patricijové nerozpakovali vytěžit z jejich kulturního vlivu, snažili se je však překonat rozsahem a zdobností svých staveb. Proto vznikly nedaleko od sebe tak významné chrámové stavby katedrálního typu - konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1283 - 1320 ) a hornický chrám zasvěcený původně nejen Panně Barboře, ale i Tělu Božímu (1384 - pol. 16. stol.). Stavba hornické katedrály ale byla ve výhodě - nevázaly ji přísné řeholní předpisy omezující zdobné prvky a jejich barevnost a zakazující uplatnění věží. Rozvinutý vnější opěrný systém chrámu zakončený fiálami s kraby a kytkami, bohaté členění a odhmotnění stavby a zejména uplatnění oken na úkor zdí souvisí nejspíš s vlivem poklasické francouzské katedrální architektury zprostředkovaným svatovítskou hutí. Na tuto inspiraci navazuje i zastřešení chrámu, které bylo realizováno až v r. 1558 v podobě tří stanových věží ve tvaru plamenů.Prvním projektantem chrámu byl patrně Jan Parléř, syn Petra Parléře, stavitele Svatovítského chrámu na Pražském hradě. Jan se dokonce v r. 1389 v Kutné Hoře oženil. Stavbu projektoval jako kostel katedrálního typu s ochozem kolem kněžiště. Původně měl být chrám trojlodní a protáhlejší. Velice brzy se však změnil na pětilodní zakončený ve dvou třetinách původně zamýšlené délky. Pražská stavební huť působila v Kutné Hoře už dříve, prováděla na poč. 14. stol. přestavbu hradu, posléze označovaného jako Vlašský dvůr, pro potřeby mincovního provozu a královské rezidence. V 70. letech 14. stol. zahájila stavbu hřbitovní kaple s kostnicí, později zasvěcené Tělu Božímu. U paty skalnatého ostrohu, na kterém stojí Svatobarborský chrám, v 80. letech 14. stol. dokončila stavbu prvního městského kostela - sv. Jakuba. Svatobarborská stavební huť se pak rozkládala v prostoru mezi stavbou a lomem na jihozápad od nově budovaného chrámu.</p>