Kam zmizí slovo, když se vygumuje? - Michal Vaněček

Maxdorf - <p>Anotace:</p><p>„Táto, haló! Můžu se tě na něco zeptat?“ zaječela dcera Jana hlasem, který nesnesl odporu.</p><p>„Cože?“ zvedl jsem hlavu od počítače, „no samozřejmě, že můžeš.“</p><p>„Táto, kam zmizí slovo, když se vygumuje?“, pravila dcera a odložila žehličku.</p><p>Kam zmizí slovo, když se vygumuje nebo úvaha na téma, zda je výhodné být velkou řekou. Povídky nutící k hlubokému zamyšlení nad našimu vlastními životy, ale i povídky čistě oddechové jsou obsahem knížky povídek “Kam zmizí slovo, když se vygumuje?”</p><p>Již pátá kniha povídek Michala Vaněčka je tady. A je tady především, aby vás pobavila, což se jí nepochybně podaří.</p><p>„Snažím se, aby tolik nechlastal,“ pravil medvědář omluvně k přihlížejícímu davu. Postavil prázdnou nádobu na zem, vzal do ruky provaz a odešel i s medvědem.</p><p>„Už můžeš jít po čtyřech, Miško,“ řekl, celkem zbytečně, když táhl opilého medvěda branou kempu. Zbyly po nich čtyři rozpárané trabanty a usmolený kbelík od piva.</p><p>Že nevěříte, že jaderný fyzik může být vyhazovačem v baru?</p><p>„Normálně dám každýmu šanci.“ Usmál se zcela nečekaně.</p><p>„Jak šanci?“ nechápal jsem.</p><p>„No zkrátka takhle – když někdo dělá bordel v baru a chce se prát, tak mu nejdřív domluvím.“</p><p>Pokoušel jsem se představit si, jak taková domluva vypadá, ale moc mi to nešlo.</p><p>„Zkrátka takovýmu týpkovi nabídnu, že když mi napíše Maxwellovy rovnice v diferenciálním tvaru, tak mu nerozbiju hubu, ale jen ho vyvedu ven.“</p><p>„Jakou máš úspěšnost?“ zajímal jsem se.</p><p>Usmál se podruhé a potěšeně pravil: „V baru se moc fyziků prát nechce.“</p><p>Podobně jako u předchozích titulů dodávají povídkám jiskru ilustrace Pavla Kantorka.</p><p>Naprosto ideální a jedinečná knížka na nadcházející dovolenou.</p>