Muriel vrtá mrtvou hlavu - František Dryje

Sdružení Analogonu - <p>... V třetí části knihy je pomyslné jádro knihy. Zde František Dryje opouští propracovanost kratších básní první části i osobní, jímavou notu části druhé a pouští se tam, kam se pustili před nim - Karel Šebek, ale i Ivan Diviš či Jan Zábrana: "povoluje" si výrazovou volnost, prostořekost, tvarovou svobodu, není a nechce byt pečlivým architektem básně, ale médiem, skrze něž prochází strhující proud textu. Zde nalezneme i silné aspekty společenské. <br /> Jan Šulc <br /><br /> Muriel<br /><br /> Muriel vrtá mrtvou hlavu<br /> netuším, proč to dělá<br /> když ani nevím, kdo je Muriel<br /> dle jména nejspíš žena, nevím, jak<br /> vypadá, nestará <br /> řekl bych dvacet řičet, víc už ne <br /> je nahá nebo MENE TEKEL?<br /> havran mi říká, že … <br /> anebo nahá, nebo oblečená <br /> v haleně bílé s širokými rukávy<br /> vlasy jí padají do čela, jež mlčky<br /> sklání nad prací, mrtvou <br /> hlavu, aj dozajista mužskou <br /> složenu pod rukama na stole<br /> zdvižený loket, vrtá<br /> nebozezem<br /> poměrně velkým<br /> tesařským nebo carským<br /> už jsem to názvosloví nějak<br /> zapomněl…<br /><br /> no ale, kurva, kdo je Muriel?<br /> budu se muset vrátit <br /> do lesa<br /> v lese je všechno<br /> nebo <br /> skoro <br /><br /> NENÍ <br /><br /> Po ránu trhám<br /> patu z trnu<br /> celý den trnu<br /> není-li to<br /> smrt<br /> <br /> když sukni<br /> vyhrne, tak<br /> není!</p>