Ostrovy, na kterých ztroskotávám - Lucien Deprijck

65. pole - <p>Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha</p><p>Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero</p><p>způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech,</p><p>ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických</p><p>či burácejících větrem se naplňují osudy,</p><p>končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních</p><p>epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana</p><p>Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje</p><p>touhu po neznámých světech a vypráví o</p><p>setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami.</p><p>Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně</p><p>komických situací, nepostrádají oproti klasickým</p><p>robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá</p><p>trosečnická klišé.</p><p>„Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když</p><p>už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven</p><p>na ostrově, tak by to přece mělo být stylové“, stěžuje</p><p>si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se</p><p>nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí.</p><p>Deprijckovy variace existencionálních zkušeností</p><p>ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské.</p>