Petru Fideliovi: Sborník k sedmdesátinám - Lucie Malá

Triáda - <p></p><p> Čtenáři Fideliových esejů se nabízí otevřené a inspirativní dílo, s nímž lze souznít i polemizovat, nelze je však pro jeho obecnou důsažnost, sahající mimo oblast textové analýzy, jednoduše obejít (podobně jako nelze opomíjet činnost celého okruhu autorů Kritického sborníku). Lucie Malá a Tereza Šnellerová</p> <p> Z Palkovy práce redakční, literární a kritické se ozývá cosi starobyle a řemeslně poctivého v nejlepší řekněme šaldovské tradici, v níž kritika vstupuje do veřejného prostoru jako jeho autonomní a nezastupitelný konstitutivní prvek. Tomáš Hermann</p> <p> Řeč komunistické moci Petra Fidelia byla nejen brilantní analýzou fungování jazyka v konkrétních podmínkách takzvané normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale - třebaže nepřímo - připomínala také fakt, že slovy lze rovněž konat. To, díky čemu se o světě dorozumíváme, přehlížíme: média ukazují, sdělují, zaznamenávají a přesvědčují, aniž na sebe upozorňují. Není dokonce vyloučeno, že dnes právě tento fakt vede k naší bezmezné důvěře v média, k pocitu, že ve věku elektronických informačních technologií máme konečně bezprostřední (přímý, protože okamžitý) vztah k realitě. A zde je pak možné na Fidelia navazovat. Miroslav Petříček</p> <p> Jazykovědci sice často mluví o jazyce jako o nástroji lidské komunikace, ale v jejich pojetí je to nástroj, který ovládá víc nás než my jej. Kde je možné tváří v tvář takovýmto silám najít v řeči lidské záměry a lidskou svobodu? Dominik Lukeš Petr</p> <p> Fidelius vypracoval analýzu jazyka komunistické moci a významně přispěl k pochopení, že každý politický systém má svůj vlastní politický jazyk, který buď něco osvětluje, ozřejmuje, nebo zakrývá a vytváří falešné zdání. Tehdy jsem zastával názor, že tuto druhou funkci plní hlavně jazyk totalitních režimů, a netušil jsem, že i liberální demokracie se může shodou okolností ocitnout v situaci, v níž jí už nepůjde o pravdu a sdílené hodnoty, ale zastírání nepříjemných problémů a předstírání jejich řešení. Rudolf Kučera</p> <p> Kdybychom se chtěli pokusit o jakousi aktualizaci Platonovy teorie řeči, mohli bychom ji porovnat s pojetím pravdy, které v eseji nazvaném "Postmoderní filosof na českém tržišti" představil Petr Fidelius v rámci své kritické reakce na publikace Václava Bělohradského. Srovnáme-li tuto analýzu s výše načrtnutým pojetím řeči u Platona, narazíme jak na styčné body, tak na určitý rozdíl. Filip Karfík</p> <p> Proto má trvání vždy směr, má smysl, jenž je - jako každý smysl - dán tím, že obsahuje možnost jiného, že se může změnit. Pavel Kouba</p> <p> Nikdy jsem nikoho neviděl přistupovat tak odpovědně a pečlivě k redigovanému textu jako Karla Palka v případě studie Růženy Grebeníčkové. Jan Šulc</p> <p> Když jsme pracovali v jedné kotelně, měl jsem možnost vyslechnout několik Karlových přednášek o Vilému Mathesiovi a jeho úvahách o aktuálním členění větném. Martin Palouš</p> <p> Pavel Brázda mi tehdy věcně vysvětlil, že se tu v topení střídá s Karlem Palkem, který rád hraje ragtimy a zabývá se různými projevy totalitního myšlení. Ivan Matoušek</p> <p> My víme, že každý život je obvykle nevyčerpatelný, ty vyčerpané pak do televize nezveme, i když právě ty by byly zajímavé, protože by nám ukázaly, že život u soudu, v interview, u zkoušky je život řízený, stylizovaný. Petr Rezek</p> <p> Karel Palek není či nebyl jen esejista, filolog, lingvista, editor, redaktor, kritik, překladatel, vysokoškolský učitel, byl také divadelní režisér. Karel Šprunk</p> <p> Z těchto odhadů vyplývá snad o něco přesnější vymezení olbřímího vkladu Palkova. Michael Špirit</p>