Ptala se mne na štěstí - Antonín Šlechta

Kmen - <p>Každá povídka je mistrovská svým způsobem – jedna připomene Franze Kafku (Zřekl jsem se svého stavu), jiná Hrabala nebo Haška. Čtenář jen může litovat, že se nedozví, jak to dopadne s elektrikářem a rockerem Hruškou, dyzajnérkou Evelínou a jejím čtyřletým cvrčkem ze závěrečné povídky. Přibude v Trutnově jedna spokojená rodina? Nepřibude? Co víc si spisovatel může přát, než že jím ze tmy vykřesané postavy žijí i za poslední stránkou?</p>