Vigilie - Jakub Kujan

Dauphin - <p>Jakub Kujan (1983) se narodil v v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Poté studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal na jazzrockové Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii prezentoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host. Poté se na několik let odmlčel. V současnosti žije v Litvínově a pracuje jako dělník. Toto je jeho první kniha. 1 Tvá krása urazila mnoho žen. Pověděl tak, aby ho slyšel jen její úsměv na sklenici od piva. Byly večery, kdy se modlila, až k tvému srdci, s nímž nebylo možné hrát basket. Zvíře je vždy, váš mlčící svědek, kterému jste neodpustili jeho setrvání v ráji. Člověk je váš vrah, jenž nemá smlouvu na neurčito. Země materiál, kterým platíte za sebezničení. A váš život? Sladký trest herců bez angažmá 2 Je zapotřebí rozloučit se s otcem. Jeho oči – věčnost, která žárlí. Stisk ruky – něžnost při čistění pěchotní zbraně. I čtrnáct dní před smrtí pracoval s vervou, jako by měl odjet stavět katedrálu. Co pant do vrat, to kámen, který po něm hodili, Co poklek, to pokora na poslední chvíli. A co pohled, to láska otce k synovi, která o nás mlčela 3 Přál sis, aby se jaro upilo místo tebe. Nicotu nelze opít a konci je odepřena žízeň. Byl jsi zapomenut vlastním domem, který se tě bojí víc, než démona na obraze. Naděje, nikým neočekáváná je probuzena z Šavelova snu, a jde všem oznámit, že se sama musí zničit. Tvůj přítel celá léta plánuje sebevraždu a čeká na nejvhodnější literární manuál. I když jste hříšní, není pro vás v pekle místo. Nakonec skončíte jako preparovaný homo sapiens v muzeu</p>